Žák s vývojovou poruchou učení

Vývojové poruchy učení jsou :

  • dysgrafie  (porucha psaní)
  • dyslexie  (porucha čtení)
  • dysortografie  (porucha pravopisu)
  • dyskalkulie  (porucha matematických schopností)
  • dyspraxie  (porucha praktických činností)
  • dyspinxie  (porucha kreslení)

a další poruchy.

 

Žák s vývojovou poruchou učení podle §16 zákona č. 561/04 Sb. (školský zákon) je žákem se speciálními vzdělávacími potřebami. To znamená, že ve škole musí být jeho porucha zohledněna a při hodnocení musí k němu být přistupováno odlišně oproti ostatním žákům. Podobně jako není možné srovnávat žáka s fyzickým handicapem v tělesné výchově s ostatními žáky, stejně neetické by bylo porovnávat výkon žáka s vývojovou poruchou učení s ostatními žáky bez poruchy.

Žákům s poruchami učení by se mělo dostat možnosti speciální péče zaměřené na odstraňování příčin obtíží ve čtení, psaní a počítání. Ve škole nebo v pedagogicko-psychologické poradně by měly být pod vedením speciálního pedagoga cvičeny dílčí funkce, jejichž nedostatečná zralost u žáka vede k poruchám učení (např. zrakové vnímání a rozlišování tvarů, sluchové rozlišování zvuků a hlásek, zraková a sluchová paměť, smysl pro rytmus, pravolevá a prostorová orientace, koordinace oka a ruky, posloupnost, časový sled, koncentrace pozornosti apod.).

Ovšem přístup zohledňující obtíže a potřeby žáka s poruchou učení může běžně uplatňovat při výuce každý učitel.

 

 

Možné přístupy k žákům s poruchami učení 

 

Ve čtení : 

- nevyvolávat žáka k dlouhému, hlasitému čtení před třídou

- nekárat a netrestat žáka, jestliže po vyvolání neví, kde má začít číst

- vést žáka ke správné technice čtení, t.j. hlasitému vázanému slabikování slov, zejména slov dlouhých, obtížných, neznámých nebo cizích slov, odstraňovat tendence k předšeptávané hláskové skladbě („dvojí čtení“)

- tolerovat pomalé tempo čtení, upřednostňovat přesnost čtení před rychlostí

- k domácímu čtení zadávat pouze přiměřenou část textu, podle zásady „krátce a častěji“

- před čtením souvislého textu zařazovat rozcvičku – čtení izolovaných písmen, slabik, slov, naučit předem číst jednotlivá obtížná slova z textu

- na chyby neupozorňovat slovy s negativním obsahem („špatně, zase chyba“), vhodnější jsou slova jako „pozor, znovu pomalu, jaké písmenko“

- hodnocení čtení by mělo vyznít povzbudivě, ocenit i malé dílčí úspěchy

- znát a tolerovat specifické chyby plynoucí z poruchy čtení – vynechávky nebo přidávání písmen, záměny písmen tvarově (b-d-p, a-o-e, m-n, t-j) nebo zvukově podobných (h-ch, t-d, s-c-z, š-č-ž), nesprávné čtení délek samohlásek, přesmykování písmen a slabik, domýšlení slov, čtení bez intonace, nesprávné dýchání při čtení

- používat vhodné texty ke čtení – s většími výraznými písmeny, členěné na odstavce, s častější přímou řečí v textu, s obrázky

- ve vyšších ročnících umožnit seznamovat se s literaturou pomocí audiokazet, CD, filmů apod.

 

V psaní :

- před psaním i v průběhu psaní zařazovat cviky k uvolnění ruky

- věnovat dostatečný čas kresebným uvolňovacím cvikům a průpravě pro psaní v 1. třídě, využívat říkadel a písniček, které podporují plynulost psaní a rytmicitu

- dbát na správné držení psacího náčiní i na správné sezení u psaní

- poskytnout dítěti korekční pomůcky – speciální pera, tužky, pastelky trojhranného tvaru, násadky, nástavce na tužky, sešity s pomocnými linkami nebo s širšími linkami, podložky pro sklon písma, tabulky se vzory písmen apod.

- ocenit vždy snahu dítěte i malé dílčí úspěchy

- nenutit žáka ke každodennímu dopisování toho, co nestihl ve škole či k přepisování méně povedených písemných úkolů

- nespěchat na dítě, tolerovat jeho pomalejší tempo při psaní

- hodnotit jen tu část úkolu, kterou dítě stačilo vypracovat

- nepsat dlouhé texty, využít spíše doplňování do předepsaného textu, používat pracovní listy, folie, testy

- znát a tolerovat specifické chyby dysgrafiků – nedodržování tvarů a sklonu písmen, neudržení výšky, řádku, problémy s vybavováním písmen zejména těch méně frekventovaných, záměny tvarově podobných písmen (r-z, a-o, m-n, k-l-h-b, L-Z), vynechávání znamének, celková neúpravnost a horší čitelnost písma

- brát v úvahu i sekundárně vzniklé pravopisné chyby z nedostatku času, z přílišného soustředění na samotný akt psaní nebo z únavy

- na vypracování písemných úkolů ve všech předmětech poskytnout dostatek času, dát čas i na kontrolu a opravu textu

- při zapisování látky naukových předmětů nechat psát jen to nejnutnější, v heslech, poskytnout žákovi vytištěný text s učivem nebo umožnit okopírovat zápis od žáka, který čitelně a přehledně píše, popř. umožnit nahrávat výklad učitele na diktafon

- ve vyšších ročnících naučit používat psací stroj, počítačovou techniku, nechat psát žáka tiskacím písmem.

 

V pravopisu :

- výrazně omezit psaní klasických diktátů, volit jiné formy ověřování gramatických znalostí jako jsou doplňovací cvičení, testy, různé pracovní listy, folie nebo počítačové programy

- případný diktát nechat žáka předem doma procvičit

- přizpůsobit tempo diktování možnostem žáka nebo hodnotit pouze to, co žák stihl napsat

- nechat psát ob jednu větu a umožnit tak důkladnější kontrolu napsaného testu

- poskytnout korekční pomůcky – tabulku abecedy, tabulky s přehledy gramatického učiva, pravidla pravopisu  

-  umožnit polohlasé předříkávání textu, učit psát znaménka současně s písmenem

- při společné ústní kontrole dát dítěti co největší prostor k uplatnění znalostí

- znát a tolerovat specifické chyby vyplývající z nedostatků ve hláskové analýze – vynechávání nebo přidávání písmen, chybějící nebo nesprávně umístěná znaménka, záměny písmen tvarově či zvukově podobných, přesmykování hlásek, nepatřičné spojování nebo rozpojování slov, komolení slov, obtíže v rozlišování i/y ve slovech se slabikami di-ti-ni/dy-ty-ny, což ve vyšších ročnících způsobuje problémy s určováním pravopisu podle vzorů (páni-pány, ženy, hrady, kosti, mladý, jarní)

- mít pochopení pro snížený jazykový cit těchto žáků, t.j. pro chyby v užívání slov, ve skloňování, v aplikaci příbuzných jevů, odvozených slov apod.

- umožnit po napsání diktátu delší čas na kontrolu

- hodnotit počet jevů, které žák zvládl, nejen prostý počet chyb, známkou hodnotit jen v případě, že se žákovi diktát „povedl“

- využívat širšího slovního hodnocení, vyzvednout pozitiva, co již dítě zvládlo a co ještě ne a vyjádřit naději ve zlepšení

- při opravě diktátu chyby nevyznačovat červeně, ale volit méně kontrastní barvu, zvýraznit raději slova napsaná správně, slova, ve kterých žák chyboval, vypsat pod diktát ve správném tvaru, aby je dítě opsalo

- nenutit ke klasickým domácím opravám a přepisování celého diktátu, ale např. zavést speciální sešit („slovníček“) na slova, ve kterých dítě chybovalo, aby si je mohlo doma procvičovat

- ve slohových cvičeních preferovat obsah

- ve vyšších ročnících nechat žáka používat PC s korektorem pravopisu.

 

V cizím jazyce :

- preferovat ústní (mluvenou) formu jazyka před písemnou a čtenou

- při učení více využívat sluchovou cestu – nahrávky, diktafony, předříkávání, předčítání, počítačové programy se zvukem

- používat co nejvíce názoru - spojovat slova s obrázky, s předměty, s dějovými obrázky, předvádět činnosti a situace

- pomáhat k zapamatování mnemotechnickými pomůckami, říkadly, písničkami, hádankami, krátkými anekdotami

- nenutit žáky k doslovným překladům a k přesnému naučení a používání gramatických pravidel, ale vést k porozumění jazyku a ke schopnosti základní domluvy

- zaměřit se na správnou, ale ne perfekcionistickou výslovnost, opravovat jen závažné chyby znemožňující porozumění

- soustředit se na praktické použití jazyka – umět zjistit nebo ukázat cestu, domluvit se v hotelu, v obchodě, na nádraží, umět přečíst nápisy a krátké pokyny

- do hodnocení mimo jazykových dovedností zahrnout i znalosti o kultuře, historii, přírodních a zeměpisných zajímavostech zemí, ve kterých se jazyk používá.

 

V matematice :

- zajistit žákovi dostatečné množství názorných pomůcek, zejména v prvních ročnících umožnit učení pomocí opakované manipulace s předměty

- umožnit používání korekčních pomůcek – počitadla, tabulky násobků, desítkové tabulky, podložky pro psaní číslic, různé druhy číselných os, kapesní kalkulátor, výpočetní techniku

- učit hlasitému popisu jednotlivých kroků při počítání

- často kontrolovat pochopení zadání úkolu a správnost postupu

- hodnotit správnost postupu řešení příkladu, nejen početního výsledku

- respektovat pomalé pracovní tempo při počítání (zcela nevhodné jsou tzv. pětiminutovky), při písemce hodnotit jen to, co žák stihl vypočítat

- při počítání nechat vidět příklad napsaný, tolerovat písemný zápis i jednoduchých příkladů, nenutit k počítání „z hlavy“

- zohledňovat specifické chyby dyskalkuliků - záměny tvarově podobných číslic (6-9, 7-4), záměny pořadí číslic (32-23), posuny číslic při písemném počítání pod sebou, neschopnost pružné změny algoritmu, selhávání při počítání zpaměti, neschopnost přečíst nebo napsat číselné řady, nepropojení čísla s příslušným počtem, problémy s orientací na číselné ose, záměny znamének, neschopnost matematického odhadu, potíže v matematickém úsudku ve slovních příkladech, problémy v geometrii

- zkoušet a hodnotit jen učivo, které je dostatečně procvičené a zafixované, neustále opakovat a upevňovat základní znalosti

- chválit i za malé pokroky, motivovat.

 

V ostatních předmětech :

- ponechat vždy dostatek času na přečtení textů a na vypracování písemností

- preferovat ústní formu ověřování znalostí žáka

- v písemném zkoušení volit takovou formu práce, aby stačila pouze krátká odpověď (testy s doplněním nebo s volbou správné odpovědi)

- zkontrolovat pochopení zadání úkolu, správnost přečtení textu

- nehodnotit úpravu, stylistické a pravopisné chyby, ale jen obsahovou správnost

- v geometrii, technickém kreslení, výtvarné i pracovní výchově tolerovat nižší kvalitu provedení

- brát v úvahu obtíže v prostorové a pravolevé orientaci, např. v zeměpisu - mapy, slepé mapy, atlasy

- využívat co nejvíce názoru – náčrty, časové osy, grafy, schemata, přehledy, obrázky, filmy, zvukové nahrávky, CD, počítačové programy

- nenutit psát dlouhé zápisy učební látky

- využívat více sluchové cesty k učení (nahrávky, diktafon, počítačová technika)

- umožnit používání korekčních pomůcek, na které jsou žáci zvyklí.

Administrator

1. 9. 2011 10:43